Týřovice

Týřovice, nejmenší a zároveň nejvýše položená obec v nejbližším okolí, leží na svahu vrchu Slavníka v nadmořské výšce kolem 570 metrů nad mořem. Jméno obce vzniklo pravděpodobně z tvaru "ves lidí Týřových nebo Tyrzových".

První písemně doložená zmínka o Týřovicích je z roku 1364 a týká se jakéhosi Buška z Tý-řovic. Jediný známý Bušek z Týřovic, zvoucí se ale povětšinou "z Miřetic", měl v erbu znamení podobné dvěma hůlkám s kulatým uchem po stranách.

Následující zpráva o vsi je z roku 1387. Dalším známým majitelem vsi je vladyka Mikuláš z Lipna (jinde uváděný jako Mikeš), jemuž patřila tvrz v nedalekých Neprochovech. Po jeho smrti připadly Týřovice roku 1404 králi Václavu IV. Další zpráva týkající se vsi je až z roku 1543, kdy si Anna Obytecká, manželka Petra Zmrzlíka ze Svojšína a na Neprochovech, nechala zapsat "w Tayrzowiczych dvuor kmecí s platem" jako svůj majetek v obnovené Desky zemské. Není jisté, zda po smrti Anny Obytecké (+ 1564) zůstala ves v majetku jejích pozůstalých dcer, ale víme, že roku 1591 patřila Radslavu z Vchynic, pánu na Nalžovech. Ještě téhož roku přešly Týřovice v držení Karla Švihovského z Rýzmberka a na Horažďovicích. Tím byly nastálo připojeny k horažďovickému panství.

Jak již bylo uvedeno, leží Týřovice na svahu jinak zalesněného vrchu Slavníka, jehož vrchol (627 metrů nad mořem) se nachází ve vzdálenosti asi kilometru jižním směrem od vsi. Slavník je nejvyšším bodem Pačejovské pahorkatiny. Z geologického hlediska se jedná o hřbet - suk z granodioritů středočeského plutonu blatenského typu, se skalnatými tvary zvětrávání a odnosu a shluky balvanů, z nichž některé dosahují úctyhodných rozměrů. Můžeme je najít roztroušené po celém okolí až daleko za břežanskou silnicí a nebo opačným směrem na Neprochovy a Těchonice.

"Z paseky plné kručinek dojdeme k soustavě ohromných balvanů, jejichž pojmenování "po-hanský oltář" neuchovává lidová paměť jistě bez důvodů." Tak popisuje ve své "Zemi zamyšle-né" básník a spisovatel Ladislav Stehlík.

Historik dr. Emanuel Šimek připisuje Slavníku důležitou úlohu ve své práci pojednávající o západní hranici území kmene Slavníkovců, sousedícím s državami kmene Přemyslovců. Ve své studii mimo jiné píše: "Že končiny východně od tohoto rozvodí (řek Otavy a Úslavy) patřily ještě k území slavníkovskému, toho dokladem by mohla býti zajímavá památka, která se nám zacho-vala v orografickém názvosloví blízko rozvodí jižně od pramenů Úslavy. Je to název hory Slav-níka, jejíž skalnatý masiv, dominující jmenovitě jižním směrem celé krajině a skýtající skvělou vyhlídku na šumavská předhoří i na vlastní horská pásma šumavská v pozadí, se rozkládá mezi Neprachovy, Týřovici, Velešici a Břežany, tedy východně od rozvodní trati, jež snad byla roz-hraním obou knížectví. Jméno hory je historicky doloženo již z roku 1556, je tedy zřejmě původu velmi starého, takže je možné, že pochází ještě z dob před sjednocením celé dnešní české země v rukou Přemyslovců a že je upomínkou - jedinou toho druhu - na slavného knížete libického (pozn. kníže Slavník zemřel roku 981)." Tolik tedy historik dr. Emanuel Šimek.